Vondráček se opřel do SPD: Zdravý rozum nebyl v noci přítomen, odstěhoval se do Humpolce-ChytrýSpolečník

by Taťána Bendlová,

Vondráček se opřel do SPD: Zdravý rozum nebyl v noci přítomen, odstěhoval se do Humpolce

Bezpečnost a zdraví

Spaní v přírodě si obvykle spojujeme s vlahou romantikou pod hvězdným nebem, kdy nás ráno ze spacáku vyženou až přespříliš hřejivé sluneční paprsky. Často je však realita dramaticky odlišná. Nejednu noc na horách jsem dříve strávil v modlitbách, aby už přišel den a vysvobodil mě z mrazivé noční můry. V tomto článku se podělím o své zkušenosti, jak si z nocování na cestách nedělat boj o přežití a jak si naopak zdravý spánek dopřát i v náročných podmínkách co nejkomfortněji.

Kam to píchnem? Najít bezpečné místo, kde postavit stan pro přenocování v horách je důležité umění. Závisí na něm nejen vaše pohodlí a kvalita spánku, ale především bezpečnost a ve výsledku také zdraví a dobrý pocit z celé výpravy. Svou významnou roli v něm hraje selský rozum. Na druhou stranu vás mohou doběhnout detaily, které méně zkušené (rozumějte vlastní chybou dosud nepoučené) trekaře nepříjemně překvapí. Pojďme si shrnout pár podstatných bodů, které vám pomohou vybrat ideální spací místo.

Nečekané setkání se smečkou nevrlých čoklů je pro cestovatele mimo bezpečné luhy a háje „civilizovaného“ světa reálným a běžným rizikem. Jak se v takovém případě chovat a vyhnout se nerovnému měření sil? A co dělat, když už na něj náhodou dojde?

Ponorková nemoc je jedním z nejspolehlivějších zabijáků dovolené. Naštěstí se s tzv. ponorkou dá na cestách velmi dobře pracovat. Stačí aspoň trocha nadhledu a uvědomění, co se děje. Nejdůležitější je pak ochota přistoupit včas k řešení. Co tedy dělat, pokud máte pocit, že své kamarády nebo partnera při další společné noci ve stanu tajně udusíte spacákem?

Preventivní očkování před výletem do zahraničí je jedno z velkých cestovatelských témat. Čím vším se nechat bodnout, kolik to bude stát a na co se připravit je otázka, na kterou není snadné odpovědět. Odborného doktora nenahradím, ale o vlastní zkušenost a několik dobrých tipů se podělit mohu.

Zábradlí, nerozlučný společník schodiště

Kromě bezpečnostní funkce vyžadované normou je zábradlí výrazným prvkem dokreslujícím linii schodiště a podílejícím se tak na estetičnosti jeho vzhledu.

Ať se nám sebevíc líbí volné schodiště či subtilní zábradlí z jediné pokroucené větve, při kolaudaci s nimi rozhodně neuspějeme. I rekreační stavby totiž podléhají vyhlášce č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Na volném okraji pochůzné plochy schodiště vyhláška zábradlí nekompromisně vyžaduje. Jako ochrana proti pádu musí pokračovat i na galerii v patře. Zábradlí se týká § 38, který také přesně vymezuje jeho konstrukční řešení. Výška zábradlí a hustota jeho výplně se řídí zejména výškou a sklonem schodiště. Tudíž zábradlí, která si často prohlížíme na obrázcích z návštěv chat a chalup, nebo třeba i prezentacích architektonických řešení, a obdivujeme jejich lehkost nebo přímo absenci, jež dává schodům více vyniknout, prostě odporují normě. Chceme-li jít proti nařízení, a instalovat neodpovídající zábradlí takzvaně na zapřenou, musíme zvážit a nést případné důsledky nedostatečně zabezpečené spojnice dvou podlaží.

Bezpečnost i zdravý rozum

Riskovat bychom v žádném případě neměli, když se ve stavení pohybují velmi malé děti. Nevyplácí se to ani u psích kamarádů, kteří v zápalu radosti zapomínají vnímat okolí stejně jako caparti. Zábradlí s dostatečně hustou výplní ochrání všechny před pádem z boku. Děti, které si chůzi teprve procvičují, navíc uvítají oporu podobně jako členové domácnosti se sníženou mobilitou.

Pro odrostlejší dítka je schodiště se zábradlím výzvou, díky své fantazii v něm vidí ekvivalent hřiště. Nemusíme dětem hned tuto možnost vzít, ale o to víc bychom měli dbát na to, aby bylo zábradlí bezpečné a atakům malých sportovců odolalo.

Zábradlí jako šperk

Na zábradlí bychom se neměli dívat pouze jako na užitkovou věc, ale představit si, že je náhrdelníkem, který schodišti připneme. Tomu by měl odpovídat výběr materiálu, jeho zpracování a povrchová úprava. Kromě typu schodiště musíme přihlédnout k zařízení a druhu samotné stavby. Promluvit by zde měl i cit, tzn. uvědomit si, zda má na sebe zábradlí strhnout pozornost, nebo má být spíše na první pohled neviditelné, aby byla zachována vzdušnost interiéru. Volit pak můžeme mezi typem s výplní nebo s příčkami. Při použití výplně ze skla, získáme zábradlí plné a zároveň průhledné.

Dál už se šíře výběru bude odvíjet od toho, zda zvolíme zakázkovou výrobu, pravděpodobně společně se schodištěm, hotový výrobek, který může být dodán ve formě stavebnice, nebo se do výroby pustíme sami. Truhlář nebo kovář nám pomůže zrealizovat téměř jakoukoliv představu, při vlastní výrobě zase využijeme netradiční materiály.

Bytelné i ladné

Ač to zní jako paradox, přesně takové vlastnosti může mít zábradlí z pórobetonových obloukových segmentů či monolitického betonu. Přes velkou hmotnost umí v bílém provedení působit až nehmotně, jakoby se vznášelo v prostoru. Podobný efekt docílíme i se sádrokartonovými deskami. Jsou lehčí, levnější a snadnější variantou, ale nevykazují tak vysokou pevnost a odolnost proti mechanickému poškození jako beton.

Dřevo, kov a sklo

Tyto tři materiály jsou krásné samy o sobě, ale mohou se i skvěle doplňovat. V případě dřevěného schodiště bychom měli na zábradlí volit stejnou dřevinu. Tu případně můžeme kombinovat i s kovem či se sklem. Dřevo v přírodní podobě dodá interiéru hřejivost, jeho výrazná kresba efekt ještě umocní. Dřevěné zábradlí můžeme samozřejmě obléct i pomocí barevného nátěru, jímž schodiště sjednotíme se zařízením interiéru nebo ho naopak tímto jednoduchým krokem oživíme.

S kovovým odleskem

Litinu můžeme volit do větších usedlostí a starých rodinných domů, kde bývala celkem běžně používaná. Ručně kované železné zábradlí může kopírovat tradiční vzhled, nebo povýšit užitkový stavební prvek na umělecký artefakt.

Zábradlí z nerezu, ať už leštěného, kartáčovaného nebo jinak upraveného, patří k nejoblíbenějším. V rekreačních objektech se uplatní zejména v novostavbách chat a zmodernizovaných interiérech původních hospodářských objektů. Nejčastější typ sestává ze subtilních sloupků s kulatým nebo hranatým průřezem, mezi nimiž je v několika horizontálních řadách namontována tenká tyčovina, druhou variantou jsou ocelová lanka. Další možností je pevná výplň z bezpečnostního skla nebo perforovaného plechu. Kombinace se dřevem není tak častá, mimo jeho využití pro madlo.

Netradičnímu interiéru bude slušet i cortenový plech charakteristický rezavou patinou.

Sklo mnoha podob

Celoskleněné zábradlí nebo výplně v čirém provedení zachovají volný průhled a vzdušnost. Má-li sklo spíše krýt před pohledy nebo vytvářet optický předěl, přijde na řadu pískované, leptané, drátěné, anebo grafosklo s vloženým grafickým motivem, látkou apod.

Na vlně fantazie a upcyklace

Nové využití odpadového materiálu a předmětů již neplnících svou funkci má dnes vzletný název upcyklace. Ať už vdechování života nepotřebným věcem bereme jako samozřejmost, nebo nad ním teprve žasneme, přináší nám úžasné možnosti i při realizaci zábradlí.

Využijeme zbylá prkna, trámky, lišty, trubky. Zábradlí nebo celou ochrannou stěnu můžeme vyplést z provazu. Madla či horizontální výplně nahradíme silným lanem. Při troše trpělivosti lze madlo seskládat i z komponentů, například dřevěných dílků průmyslové podlahy. Ořezané zdravé větve ze zahrady, kmínky poražených náletových dřevin, řetězy, to všechno může být základem pro originální zábradlí podle naší vlastní fantazie.

Text: Zuzana Ottová

Foto: Vladimír Hájek, Jaroslav Hejzlar, Zdeněk Roller, Petr Živný, Shutterstock a archiv firem

Zábradlí, nerozlučný společník schodiště