Proč je správné krmení pro psy tak důležité?
Jako všechna živá stvoření na světě potřebuje i pes k udržení svých tělesných funkcí energii. Je velmi důležité, aby byl její příjem kontrolován a nebylo přijato moc nebo málo energie.
Nadměrný příjem energie může vést k růstovým abnormalitám a nadváze. Naopak nedostatečný příjem energie vede ke ztrátě na váze a sníženému růstu. Proto je velmi důležitý obsah energie v potravinách a strava by měla být vyvážená. Potřeba energie také závisí na vícero faktorech: na stáří, aktivitě, prostředí, pohlaví, plemenu, reprodukci, zdraví atd. Přísun energie je nutné kontrolovat už u štěňat. Nadměrný přísun totiž nevede u štěněte k nadváze v klasickém smyslu, ale zapříčiní příliš rychlý růst, částečně i s vážným onemocněním kosterního aparátu. K rozpoznání rychlého růstu se využívá takzvaná růstová křivka. S ohledem na plemeno, počáteční hmotnost a stáří se vypočítá křivka, která graficky znázorňuje ideální průběh hmotnosti štěněte. Tyto křivky jsou k dodání u veterinářů, stejně tak i v chovatelských stanicích daného plemene.
Brutto energie je označení pro celkovou energii obsaženou v potravě. Zvířaty a lidmi není využitelná kompletně, protože část se ztratí ve formě tepla nebo vylučováním odpadních látek. Zbývající netto energie je k dispozici organismu pro aktivitu, růst, laktaci a pro zachování životních funkcí. Energie metabolizovaná se označuje jako „využitelná“.
Pro sledování a rozbor krmiva je pro nás rozhodující velikost metabolizované (neboli použitelné) energie. Závisí přímo na stravitelnosti potravy. Čím vyšší je stravitelnost, tím méně energie se ztratí při vylučování odpadních látek a tím větší je obsah použitelné energie, kterou může organismus využít. Nekvalitní a špatně stravitelné krmivo zase může vykazovat vysoký obsah celkové energie (brutto energie), ale nízké množství použitelné energie, protože je vylučována nestrávená výkaly.
Pokud byste chtěli vypočítat skutečnou potřebu energie a s tím spojenou potřebu krmiva, měla by se vypočítat individuálně za pravidelných kontrol tělesné hmotnosti. Tyto výpočty jsou totiž ovlivňovány individuálními faktory, jako je stáří, aktivita, plemeno atd. Výrobce totiž používá pro výpočet potřeby energie zčásti komplexní vzorce a výsledky proto mohou být pro každého psa jiné.
Důležitý je obsah živin. Výrobci jsou ze zákona povinni uvést určité informace, které se týkají živin obsažených v krmivu. Z průměrné analýzy musí vyplývat, jaké množství každé živiny je ve 100 g krmiva obsaženo. Tato analýza zahrnuje tuky, bílkoviny, vodu, popeloviny jakož i vlákninu. Naopak obsah stravitelných sacharidů se uvádět nemusí. Dá se ale jednoduše vypočítat tím, že sečteme procentuální podíly ostatních složek a výsledek odečteme od 100 %.
Velmi aktivní psi, ke kterým se třeba řadí psi pastevečtí, si nárokují podstatně vyšší přísun energie a živin. Proto by se měly kontrolovat potřeby živin.
Potřeba energie bílkovin jdou spolu ruku v ruce. Množství potřebných bílkovin se odhaduje na základě denně přijímaného množství krmiva. Udává a stanovuje se v gramech hrubého proteinu na kilogram metabolické hmotnosti a den.
Je důležité kombinovat rostlinné a živočišné bílkoviny z toho důvodu, že bílkoviny v rostlinách nevykazují optimální aminokyselinový profil, neboť obsahuje málo tryptofanu, lyzinu a metioninu. Živočišné bílkoviny splňují potřebu esenciálních aminokyselin ideálním způsobem a měly by být proto v potravě zastoupeny z 30 až 40 %.
Zdroj tuku by měl dodávat mezi 5 až 15 % celkového množství kalorií. Je nutné ale zohlednit individuální potřebu kalorií u každého jednotlivého psa. Dbejte také na obsah esenciálních mastných kyselin. Rostlinné oleje jsou bohaté na linolovou kyselinu (omega-6). Dodatečným zdrojem omega-3 mastných kyselin jsou mimo rybí oleje tučné ryby, jako losos a tuňák a mohou nahradit část nízkotučné svaloviny a které v případě mořských ryb představují rovněž dobrý zdroj jódu. Zbytek potřebné energie doplní sacharidy.
Kdy, jak a jak často krmit?
Z všeobecného hlediska by krmení mělo splňovat požadavky psa na energii a živiny. Velmi důležité také je, aby pes krmení přijímal s radostí a sežral ho naráz. Pokud pes svou porci jídla nesežere nebo sežere jen část, měl by být zbytek odstraněn. Tím donutíme psa si zvyknout, aby jedl naráz a rychle. Krmivo by nemělo zůstávat déle v misce, protože se zkazí. Není také důvod si dělat obavy, pokud pes jednou jídlo odmítne, ale pokud odmítá potravu déle než 2 až 3 dny nebo vypadá nemocně, je nutné navštívit veterináře.
Správná miska je základ.
Měla by být odolná vůči prokousnutí, snadno omyvatelná, dostatečně velká a těžká. Vše závisí na tom, zda se pes krmí suchou nebo navlhčenou potravou. Pokud pes misku posunuje, dá se to vyřešit protiskluzovými podložkami. Co se týče tvaru, tak se upřednostňují kulaté misky, protože je pes může snáze vyprázdnit a majitel lépe umýt. Pro velké psy jsou ideální stojany. Misky v nich pevně drží a psi u nich mohou stát vzpřímeně.
Dalším důležitým faktorem je místo ke krmení. Misky by měly být umístěny vždy na stejném místě, aby si pes zvykl na stálé místo. Pes by neměl být při jídle vyrušován, protože jinak se u něj může vyvinout pocit konkurenčního tlaku a on své jídlo začne polykat příliš hltavě. Pokud je v domácnosti více psů, měl by být každý krmen ze své vlastní jídelní soupravy.
Příjem vody
je nesmírně důležitý. Pes by k němu měl mít neomezený přístup 24 hodin denně. Množství vody, kterou pes přijímá, se u zdravého psa liší dle vnějších faktorů (aktivita, venkovní teplota atd., stejně tak jako druh krmení). Při podávání suché stravy je potřeba vody zvýšená. Zhruba se dá říct, že zdravý pes přijme kolem 50 ml na kilogram tělesné hmotnosti.
Množství krmiva
závisí na tom, kolik energie a živin pes potřebuje. Můžeme hrubě spočítat přibližné množství krmiva, ale ve skutečnosti je obojí závislé na velkém množství faktorů.
Když pes své dávky krmiva bojkotuje nebo žere bez chuti a váhavě, nejedná se pravděpodobně o kvalitní krmivo a mluvíme tedy o potravinové intoleranci. Z hlediska obecné kvality by mělo být krmivo snadno stravitelné, nemělo by způsobovat poruchy trávení, jako např. zvracení nebo zácpu. Indikátory nekvalitní stravy mohou být také suchá a šupinatá kůže, špatná kvalita srsti, vracející se kožní nebo ušní infekce.
Teplota krmiva
by měla mít pokojovou teplotu. Chutnost se dá podpořit také ohřátím na tělesnou teplotu. Přidáním trocha rostlinného oleje nebo živočišného tuku vylepší chuť jídla. Rozhodně nikdy nepodávejte krmivo přímo z lednice nebo zmrzlé, riskujete tím, že psovi poškodíte sliznici trávicího traktu.
Doba krmení.
Na rozdíl od koček stačí psovi dvě hlavní jídla, doplněná případně jedním až dvěma „mezijídly“ nebo podáváním pamlsků. Poměrně zastaralé a tvrdošijně udržované tvrzení, že by pes měl jíst pouze jednou denně, může vést k problémům. Čas, kdy pes dostane krmení, by měl být každý den stejný a neměnný, protože si pes na něj zvykne. Po jídle se doporučuje psa nechat 2 až 3 hodiny v naprostém klidu, kvůli trávení. Vyhněte se taky příliš velkým nepravidelnostem v jídle a psa nekrmte v době, kdy jíte sami. Stejně tak nepovolte, pokud se pes pokouší jídlo vyloudit. Zvykl by si na to a nadále by vás obtěžoval.
Změna krmiva
je věc, kterou pes nemůže ovlivnit. My určujeme, co se do jeho misky dostane. Pokud už řadu let krmíme psa určitým kompletním krmivem, může při náhlé změně trpět zažívacími problémy. Pokud tedy chcete zvolit jiný druh krmiva, je nutné tuto změnu uplatňovat co nejpomaleji. Vmícháváním malé porce krmiva nového do toho starého a postupným měněním poměrů, až nakonec budete podávat žrádlo pouze nové zajistíte bezpečný přechod. Na otázku, změnit nebo ne, je těžké odpovědět. Všeobecně jsou psi zvyklý přijímat standartní jídlo trvale a bez problémů. Při podání jídla nového jídla jsou většinou „potěšení“ a ním to vsugeruje, že je lepší. Ať už se rozhodnete měnit nebo ne, mějte na paměti, že je důležité pomalu přecházet na nové jídlo.
Kvalita zubů
zaručuje psovi bez problémů konzumovat potravu. Je důležité o kvalitu zubů pečovat a pravidelně kontrolovat. Na podporu zdravých zubů se výborně hodí žvýkací pochoutky. Výborné jsou například kosti a náhražky kostí, které se vyrábějí z vedlejších živočišných produktů, například šlachy, buvolí kůže nebo rohovina drápů. Pes je rozkouše na malé měkké kousky, které bez problémů projdou trávicí soustavou. Je třeba si dávat pozor na vařené kosti. Hrozí nebezpečí roztříštění a ostré kousky kostí mohou nebezpečně poranit trávicí soustavu. Nadměrná konzumace kostí také může způsobovat zácpu.
Od odstavení až po stáří hraje pro psa správné krmivo velkou roli a to daleko větší, než jakýkoli jiný faktor. Krmivo pro psy rozhoduje o kvalitě a délce psího života.
Volba způsobu krmení je prvním krokem k zajištění zdravého stravování psa. V naších článcích naleznete informace o krmení čerstvě připravenými i průmyslově vyráběnými krmivy, a dozvíte se výhody a nevýhody jednotlivých způsobů krmení.
Co vlastně pes je, masožravec nebo všežravec?
Co musí psí krmení obsahovat?
Způsoby krmení psů
Krmení BARF - krmení syrovou stravou
Krmení psů vařeným jídlem
Krmení psů průmyslově vyráběnými krmivy - granule, konzervy
Kombinace domácích a průmyslových krmiv
Jak často psa krmit
Míchání a střídání průmyslových krmiv
Jak kvalita krmiva ovlivňuje délku psího života
Změna krmiva - přechod na jiné krmivo
Krmivo pro kočky
Ty jsou nezbytně nutné pro fungování webu a jeho funkcí, které se rozhodnete využívat. Bez nich by náš web nefungoval, např. by nebylo možné se přihlásit k uživatelskému účtu.
Personalizace obsahu
Tyto cookies nám umožní zobrazit Vám obsah a reklamy dle údajů, které jsou o Vás dostupné tak, abychom se co nejlépe strefili do Vašich potřeb. Jde zejména o to, jaký obsah jste si zobrazili, či na jakém zařízení na naše stránky přicházíte.
Jak a čím správně krmit kočku?
Máte doma rozpustilého kočičáka? Zatímco jeho divocí předkové si potravu obstarávali sami v podobě drobných kořistí, o domestikovanou kočku se musíte postarat vy. Zajistit kočce zdravý, vyvážený, a především atraktivní jídelníček je ale pro mnohé chovatele skutečně těžko rozlousknutelný oříšek. Spoléhat se zcela na to, že to, co nám výrobci krmiv předkládají jako „zaručeně nejlepší“, také není možné. Ne všechny granule a konzervy totiž respektují kočičí šelmí přirozenost a potřebu kvalitního z větší části masového jídelníčku.
Kočka je od přírody masožravá šelma
Kočky jsou od své přirozenosti masožravé šelmy. Ty volně žijící a divoké si naloví hlodavce a ptáky a svoji kořist si bez okolků sní. Naši domácí gaučáci by už si něco takového ani neuměli představit. Nejen, že se o svůj jídelníček už dávno sami nestarají – sem tam nějakou myš si uloví jako zajímavé zpestření nebo jen tak pro zábavu – oni jsou ke všemu ještě mnohem vybíravější.
Pro kočku je v oblasti stravování klíčový první půl rok života, kdy si vytváří své stravovací návyky. Pokud v tomto období začnete s granulemi, bude je číča vyhledávat i poté. Pokud ji naopak naučíte na pravidelný přísun kapsiček, nejspíš budete muset tento vzorec opakovat i po zbytek jejího života.
V dnešní době máte v podstatě tři možnosti krmení kočky . Jsou to tyto:
1) Suchá strava – Granule by se měly kočce postarat o kompletní vyvážený jídelníček. Naštěstí jsou už k dostání i velmi kvalitní výrobky, u kterých to tak skutečně je. Kvalitní granule s vysokým obsahem masa dnes nabízí zpravidla firmy, které tzv. superprémiová krmiva vyrábí i pro psy. Z mnohých jmenujme například Applaws, Taste of the wild nebo Fitmin.
Dejte si pozor na nekvalitní levná krmiva. Sice se mohou zdát ekonomicky výhodnější, ale díky vysokému obsahu soli u koček podporují vznik močových kamenů (to platí jak o suchém, tak o mokrém krmivu) a ve finále to, co jste ušetřili na krmivu, zaplatíte (možná budete muset nakonec vydat mnohem více) u veterináře.
2) Vlhká krmiva – Pokud vaše miciny dávají přednost kapsičkám, konzervičkám nebo paštičkám, není problém. I mezi těmi ale musíte vybírat ty kvalitní s vysokým masovým podílem. Při koupi méně kvalitní kapsičky to sice může vypadat, že kočičce dopřáváte, když jí servírujete něco luxusnějšího, ale nemusí to tak byt. Kapsička sice micině chutná, ale to může být dáno i vysokým obsahem soli nebo umělých dochucovadel.
Na druhou stranu kapsičky a konzervičky nejsou v žádném případě špatnou volbou. Pokud kočičákovi dopřáváte ty kvalitní, je to jen dobře. Jedna z výhod oproti suchým krmivům je i vyšší obsah vody, jenž chrání kočky před vznikem močových kamenů, na které často trpí.
3) BARF – I kočky mohou „barfovat“ – živit se syrovou stravou. Jídelníček složený z čerstvého syrového masa, kostí, vnitřností, ovoce, zeleniny a vajec může být pro kočky nepochybně zdraví prospěšným návratem „ke kořenům“. Je třeba si však uvědomit, že s BARFem nelze začít ze dne na den. Především na chovatele jsou při tomto druhu krmení kladeny mnohem větší nároky. Příprava vyváženého syrového jídelníčku je náročnější časově, ale především vyžaduje jistou dávku odborné znalosti. Při nesprávné skladbě může BARF mazlíčkovi i škodit. Na druhou stranu, pokud si pro svého kočičího společníka ten čas a chuť najdete, je to pro něj velké plus!
Při kombinaci granulí a konzerv si dejte pozor, abyste kočku nepřekrmovali
Možná se ptáte, jestli je lepší krmit granulemi nebo konzervami. U obojího najdeme zastánce i odpůrce. Každá z možností má své pro i proti. Jako „zlatá střední cesta“ se teda může jevit kombinace suché a vlhké stravy. Třeba si říkáte, že když kočka dostane „od každého trochu“, tak jí to nemůže ublížit. Něco na tom je, na druhou stranu může ale docela snadno ztloustnout. Na konzervičce si přečtete, že by měla dostávat třeba dvě denně, na granulích je také napsaná krmná dávka.
Je nutné si ale uvědomit, že při kombinování krmiv je třeba výživovou hodnotu konzervičky, kapsičky nebo paštiky od krmné dávky granulí odečíst. Málokdo z vás se chce ze dne na den stát kočičím nutričním terapeutem. Na druhou stranu mít doma tlustého kočičáka je skutečně něco, co žádný zapálený kočkomil nechce. Kočku trpící nadváhou či obezitou může trápit cukrovka, artróza a další onemocnění, navíc je odkázána na dietu, která jí nemusí chutnat.
Kočky jsou v otázce stravování docela konzervativní
Ač se to na první pohled nemusí zdát, kočky jsou docela konzervativní tvorové. Nejlepší je najít jednu kvalitní značku, která kočce prospívá, a té se držet. Časté střídání může (ale samozřejmě nemusí) přinést zažívací potíže. Při přecházení na nové granule se snažte kočku zvykat postupným smícháváním granulí staré a nové značky, to samé platí u masových konzerv. Názory na to, jak moc konzervativní miciny jsou, se různí. Existují nicméně studie, které potvrzují, že i kočky žijící při domech na zahradách se dělí dle toho, zda preferují lov myší nebo ptáků.
Jak často číču krmit?
Kočkám nestačí jednou denně plná miska. Mnohem více jim prospívá krmení v menších porcích, zato několikrát denně. Čím je kočka mladší, tím by měla jíst častěji. Koťata do 3 měsíců krmte klidně 4x až 6x denně. Postupně ale počet krmení snižujte.
Dospělá kočka (starší devíti měsíců) by měla jíst 2x až 3x denně. Naopak starším kočkám je zase třeba počet krmení přidávat. Většina koček sní jen tolik, kolik potřebuje, kočky zpravidla nejsou nenasytní hltouni. Pokud budete micině servírovat příliš velké porce, dojde jen k tomu, že své krmení nesní a ono v misce oschne nebo se dokonce zkazí.
Kočce neservírujte konzervy rovnou z lednice
Pozor! Kočičí krmivo by mělo mít pokojovou (nebo lehce vyšší) teplotu. Pokud jste si tedy vzali k srdci výše zmíněnou radu, kočce krmení dávkujete po menších porcích a kapsičku nebo konzervu ukládáte do lednice, dbejte na to, abyste ji před krmením s dostatečnou časovou rezervou vyndali, aby nebyla příliš studená. Studené krmivo může micině způsobit dokonce zažívací potíže.
Některá kočičí plemena mají specifické nutriční potřeby
Kočky mohou mít i své specifické potřeby. Není třeba snad ani rozebírat, že úplně jiné nutriční potřeby mají koťata, kočky březí a kočičí senioři. Specifický jídelníček by ale měly mít i různá plemena. Kupříkladu kočky s dlouhou srstí ocení krmivo, které se jim postará o správný pohyb střev a usnadnění průchodu chomáčů chlupů trávicím traktem. Velké kočky, například mohutné mainské mývalí, zase potřebují více živin podporující zdraví kloubů a srdce.
Když kočka přestane žrát, není to jen tak – navštivte veterináře
Kočky jsou v něčem podobné lidem. Když něco není v pořádku, odrazí se to na jejich apetitu. Jakmile tedy zpozorujete, že se váš rozkošný chlupatý mlsoun na svoji mističku s jídlem už po několikráte právě radostně netváří, může to být i varovný signál. Pamatujte, že dva až tři dny bez jídla jsou pro kočky život ohrožující! Kočka přestává žrát, když má nějaký problém – mohou ji bolet zuby, může mít „zachlupený“ trakt… V takovém případě je rozhodně třeba neváhat a navštívit veterináře!
Kočkám zbytky z našeho talíře rozhodně nesvědčí!
A ještě jedno „pozor“ na závěr. Do kočičí misky rozhodně nepatří „naše“ jídlo. I když máte doma mlsouna, který loudí, když obědváte, odolejte pokušení mu „přilepšit“ – maximálně mu tak totiž přihoršíte. Jídlo z našich talířů je pro kočky příliš slané, kořeněné a mnohdy obsahuje příliš umělých dochucovadel a přídavných látek. Strava kočky by měla být co nejpřirozenější a nejmasovější.
Někdo vám samozřejmě může oponovat slovy: „U nás na gruntu ale babička dávala kočkám všechno, co jí zbylo od vaření.“ Samozřejmě i taková byla dříve (a možná ještě dnes) praxe. Je nutné si však uvědomit, že takové vesnické miciny se dožívaly v průměru pěti až osmi let (pokud je dříve něco nezakouslo nebo nepřejelo) a nikoho příliš netrápilo, jaký měly kožíšek, nebo zda neměly průjem nebo naopak zácpu. Venkovní vesnické kočky si navíc svůj jídelníček vylepšovaly lovem myší, menších hlodavců a ptáků, čímž si ho alespoň trochu nutričně „vyvažovaly“.
