Lékař z válečné zóny: Denně posíláme na západ vlaky s pacienty
Kde se teď nacházíte a jaká je tam situace?
V pátek ráno jsem přijel do Dnipru, momentálně je tu klid. Čas od času jsou sice slyšet sirény a ozývají se exploze, protože je Dněpropetrovská oblast ostřelována. Přímo město ale ne.
Co přesně na ukrajinské misi děláte?
Mám poměrně dlouhou zkušenost s Lékaři bez hranic. Pracuji pro ně 22 let. Moje práce jako zvláštního poradce teď spočívá v koordinaci toho, kde jsou zrovna naše týmy potřeba a co v dané oblasti chybí nejvíce.
Co tedy musíte řešit?
V první řadě pomáháme vysídleným lidem z okupovaných oblastí. Třeba do Záporoží přichází velké množství lidí z Mariupolu, kde byli týdny a týdny pod ostřelováním. Umíte si představit, jak se to na nich podepsalo fyzicky i psychicky. A naše týmy jim poskytují medicínskou i psychologickou pomoc.
Lékaři bez hranic nakládají pacienty do vlaku v západoukrajinském Lvově. Foto:
Přímo na frontovou linii dodáváme chirurgické vybavení, traumatologické soupravy, pomáháme se zajištěním dodávek vody nebo elektřiny. Občas také obstaráváme operační stoly nebo lampy. Vypomáháme i s výcvikem lékařů, například v triáži (třídění pacientů, určování priorit pro ošetření podle míry zranění – pozn. red.) pro případ, že by dorazilo větší množství raněných. Dohlížíme i na kapacity ambulancí pro evakuaci lidí z hotspotů.
Z tamních nemocnic jsou převáženi do zařízení v Záporoží nebo Dnipru.
Na starost máte také dva evakuační vlaky. Jak často převážejí pacienty?
Každý den. Je to poměrně zaběhlá a komplexní aktivita, ale funguje to dobře. Ve vlacích je medicínské vybavení s jednotkou intenzivní péče. Převážíme pacienty z Kyjeva, Černihivu, Charkova, Záporoží nebo Dnipra do západní části Ukrajiny, především do Lvova. Buď jsou léčeni tam, nebo pokračují do západních zemí, což se děje ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví a železničními dopravci.
V oblastech, které zmiňujete, byl už před víc než měsícem kritický nedostatek vody, potravin i léků. Zlepšila se nějak situace?
Bohužel ne. Zejména v Luhanské a Doněcké oblasti je dál akutní nedostatek čisté a pitné vody. Výbuchy tam zničily vodní potrubí i filtrační stanice. Bez dodávek čisté vody je aktuálně velká oblast, což může být velký problém a nebezpečí zároveň. Zejména v nadcházejících teplých měsících, kdy se bude zvyšovat riziko vypuknutí nejrůznějších nemocí. Musíme být v pohotovosti.
Snažíte se tomuto riziku nějak předejít?
Snažíme se zajistit vodní pumpy, nádrže s vodou i různé dezinfekční a čisticí prostředky. Zároveň se domníváme, že musíme být zapojeni do sledování kvality vody a jejích úprav. Jinak může nastat v příštích měsících velký problém.
Máme dva evakuační vlaky, kterými převážíme pacienty z východních měst do Lvova
Jak důležitá je v tuto chvíli psychologická pomoc prchajícím z válečných zón?
Naším úkolem je dostat se k maximálnímu množství lidí co nejdříve a přímo tady na Ukrajině. Asistenci a navazující expertní pomoc můžeme nabídnout těm, kteří zůstanou v Záporoží, Dnipru nebo jsou třeba na cestě do Vinnycje. Někteří lidé z okupovaných oblastí odcházejí dál do zahraničí, třeba do Polska nebo Česka, a odbornou pomoc vyhledají až tam. Pravděpodobně ale až po několika týdnech od traumatizující události. To může být problém.
Občas vidíme případy, kdy se objeví psychické potíže i s odstupem několika týdnů od traumatu. U dětí se to projevuje tak, že se schovávají pod stůl, když se ozve hlasitější zvuk. Dospělí a senioři pak zůstanou paralyzovaní zírat na jedno místo. Potom, co byli někteří denně po několik týdnů vystaveni bombardování, potřebují psychologickou pomoc. Taková věc člověka traumatizuje na zbytek jeho života.
I nemocnice byly opakovaně terčem ruského ostřelování nebo byly zasaženy bombou. Pořád v nich operujete, nebo jste se kvůli bezpečí přesunuli?
Při lékařských transportech se setkáváme s lidmi přímo v ostřelovaných oblastech. Zasaženy byly i nemocnice v první linii, kde pomáháme. Třeba Orichivská nemocnice v jižní části Záporožské oblasti to při bombardování odnesla. Náš tým tam naštěstí v tu chvíli nebyl.
Nezůstáváme tam přes noc. Přicházíme jen na chirurgické zákroky a zkontrolovat fungování autonomního systému pro dodávky vody nebo elektřiny, pak odcházíme. Dobrou práci odvádějí místní autority a lékaři, kteří navýšili kapacity na všech chirurgických odděleních. Problém je ale v tom, že ne všechny nemocnice v první linii mají možnost léčit i civilisty, jelikož se musela péče přizpůsobit válce.
Sledujete od vypuknutí války změny v náladách ve společnosti, v ochotě místních pomáhat?
Musím říct, že je neuvěřitelné, když vidím, jak jsou místní lidé mobilizovaní. Stovky dobrovolnických skupin stále s enormním nasazením shánějí zdroje, humanitární pomoc, potravinové zásoby, léky. Podobné to bylo během Majdanu (přelom let 2013 a 2014 – pozn. red.). V té době jsem přišel na Ukrajinu a tehdy byla vidět obrovská vlna solidarity. Teď se to děje ve větším měřítku, lidé usilují o obnovu země.
Na druhou stranu je válka. Sledujete přesuny vysídlených lidí, několikrát za den se rozezní sirény... Kavárny ale stále zůstávají otevřené a lidé se snaží vrátit se do normálních kolejí, jak jen to jde. Ukrajinci jsou docela silný národ.
Jak očekáváte, že se bude situace vyvíjet dál?
Teď je to potřeba, plaťte. Orbán zkrouhne maďarské firmy. Jenže možná na český účet...
© OUR MEDIA a.s.. 2009-2022
Provozuje OUR MEDIA a.s., IČ: 28876890, DIČ: CZ28876890, společnost vedená u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou B 15201
74,925 % podíl ve společnosti OUR MEDIA a.s. vlastní společnost SYNOT INVEST LIMITED podnikatele a bývalého senátora Iva Valenty. Dalšími vlastníky společnosti OUR MEDIA a.s. jsou Michal Voráček, Jan Holoubek a Jiří Čermák.
OUR MEDIA a.s. byla v minulosti vydavatelem tištěného časopisu Parlamentní listy (nicméně nikdy nepoužívala logo PS PČR, jak nepravdivě uvádějí některé zdroje)
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků, fotografií či jiného obsahu je bez předcházejícího písemného souhlasu OUR MEDIA a.s. zakázáno.
Gastro agent hodnotí: Restaurace New Romance
Rodinná restaurace New Romance v Rožmitále pod Třemšínem je v ulici Rybova – jen pár kroků od centra města. Prostor restaurace je vzdušný a nabízí dostatek stolů. Návštěvníkům je k dispozici venkovní posezení s nádherným výhledem na Podzámecký rybník. Sociální zařízení už nějakou dobu pamatuje, ale o čistotu se zde starají výborně. Na dámských toaletách naleznete kromě běžných hygienických prostředků i potřeby pro ženy, které zrovna neprožívají nejplodnější dny. Jediné, co nás zarazilo, byl ventilátor pod umyvadlem.
Druhým chodem byl kuřecí gyros, tzatziki a pizza chléb (185 korun) . Ačkoli některé zdroje tvrdí, že se tzatziki objevily v Turecku, ve skutečnosti jde o pravý a nefalšovaný řecký poklad, na který Řekové nedají dopustit. Vůbec poprvé se pokrm objevil už ve starověkém Řecku. Tam ho nazývali mittiko (μυττικό) a nechyběl především u masitých chodů. Zdejší restaurace nabízela tzatziki s kuřecím gyrosem, který měl vážit 200 gramů. Váhu s sebou běžně nevozíme, podle fotky může gramáž zhodnotit každý čtenář. Maso bylo vysušené a nedochucené. Způsob naservírování pokrmu raději hodnotit nebudeme. Třeba to někdo takhle rád, my bychom uvítali lepší uspořádání, například v oddělené misce. Na druhou stranu tzatziki až na svou konzistenci nechutnaly vůbec špatně.
Posledním hlavním chodem byla šunková pizza ‚40 cm‘ (209 korun) . Pokud bychom měli toto jídlo zhodnotit jedním slovem, znělo by perfektní. Chuťově byla pizza bez diskuze dokonalá a na ingredience bohatá. Pokud pokrm připravoval stejný kuchař jako vrabce, měl by se zaměřit na přípravu těchto pokrmů.
A jsme u hodnocení dezertů. Jako první jsme zvolili drobenkový koláč s tvarohem a meruňkami (69 korun). Kdo by nemiloval koláče a kdo by neměl krásné vzpomínky na ten jeden vynikající, bezkonkurenční od babičky nebo od maminky, měl by zavítat do Rožmitálu. U tohoto dezertu nebudeme šetřit chválou. Byl osvěžující, čerstvý a ne moc sladký. Přesně kvůli tomuto dezertu bychom se do restaurace vrátili.
foto: / Jakub Pečenka
